Také se vám občas zdá, že úsměv, který vám posílají někteří lidé z vašeho okolí, není upřímný a skrývá se pod ním nějaká zrada. Něco takového pozoruji při vztahu Čína – USA, zatím se smějí oba i když Čína více. USA se považují za světovou velmoc, která si všechno může dovolit, protože se jí nemůže nic stát. Pokud by nastaly problémy, určitě se z toho vylížou. Když jim k tomu na stejnou notečku přizvukuje i jejich velký obchodní partner z Číny, zdá se, že vše musí být v pořádku a mýlí se všichni, kteří to vidí jinak. Jo, jenomže všichni nemusí mít růžové mámící brýle, ale dokážou si některé důsledky domyslet. Jedna z prvních nepříjemných informací, která vás zarazí, je skutečnost, že 20% americké populace není zdravotně pojištěno. Jednoduše se nějak živí, ale mají tak malý příjem, že na úhradu zdravotního pojištění nemají. Pak se dočtete, že někteří v USA zemřeli, protože si nemohli zaplatit potřebnou základní zdravotní péči. Následně zjistíte, že spoluúčast na zdravotním pojištění představuje v USA přes 50 %, z čehož si vyvodíte, že u nás by podobná úhrada představovala 18 tisíc korun ročně a tedy asi 1500 korun měsíčně, které byste museli doplácet na každou osobu na zdravotní připojištění. Následně zjistíte, že téměř všude ve světě se musí na operaci čekat, jen v USA vám ji provedou prakticky na počkání. Můžeme sice předpokládat, že je tam více odborníků, ale zase ne tolik, aby výrazně převyšovali počty v jiných vyspělých zemích, proto vám z toho vyplyne závěr – no jo, když je tam to zdravotnictví tak drahé a značná část obyvatelstva nemá ani na běžnou zdravotní péči, jak si potom mohou zaplatit dražší operaci. Je potom jasné, že si takový zákrok dovolí jen ti movitější, ostatní to nějak musí přežít. Proto se nedivme, že se ze zdravotnictví stal takový výnosný džob. Zdravotní péče je sice realizována z důvodů sociálních a humánních, ale když už jsem lékařem, tož ať mi to také vynese. Pak se k vám dostanou takové informace, že desítky lidí už bydlí v autech, protože nemají na to, aby bydleli v domech. No a vy se tomu divíte? Vždyť to byl jen nějaký Američan, kterého někdo jen tak propustil z práce, jinou práci nebylo možné najít a protože neměl na bydlení, tak se musel vystěhovat. A vystěhování zrealizují velice rádi vystudovaní právníci, kteří se živí prací exekutorskou, protože zjistili, že se tak dají vydělat také pěkné peníze. Že na tom někdo prodělá, to není podstatné, hlavně že je dostanou oni za úspěšně provedený výkon. Toto jsou jen dva případy, na kterých zjistíte, že v této bohaté Americe má mnoho lidí důvod mít úsměv na tváři a prezentovat ho i na veřejnosti, ale uvnitř musí cítit něco, co je jim nepříjemným nebo se jim samotným protiví.
Tuto americkou strategii ovšem okoukali i čínští odborníci a začali ji také praktikovat. Co se jim podařilo ekonomicky si podmanit prakticky celý svět, začali se usmívat také na své okolí a především na všechny Američany. Proč by také ne, když jim z toho plyne taková krásná budoucnost. Velmi dobře si spočítali, že se jim bude žít dobře, pokud udrží průměrnou mzdu a kurz své měny na velmi nízké úrovni. Ono je totiž jedno, zda dostanete za hodinu práce jednotku jednu, deset nebo sto, protože při nízké mzdě máte i nízké ceny a proto si můžete dovolit koupit tolik jako byste měli vysoké mzdy a vysoké ceny. A pro takovou Čínu, která si prakticky všechno dokáže vyrobit, je to ten nejlepší způsob, jak ekonomicky dobýt svět. Při nízkých mzdách se téměř nic nebude dovážet a zároveň se vše může bez problémů vyvážet. Čína se tak stala největším exportérem, je největším věřitelem a až uzná za vhodné, začne své dluhy vymáhat. Zatím se usmívá, protože ví, že má téměř všechny země v hrsti, ale nejvíce ji zajímá její největší věřitel – USA. A ten bude jednou překvapen. Číňané se rozhodnou, aby jim Američané značnou část jejich dluhu uhradili, a přijdou stejně jako ti američtí exekutoři. A tentokrát si Číňané nebudou přát úhradu v penězích, kterých už mají dost, ale v majetku. A co jim budou moci Američané nabídnout? Buď svoje zbraně a s tím spojené technologie anebo část území. A protože první by bylo hodně nebezpečné, asi jim prodají to, co kdysi koupili hodně levně, asi jim prodají Aljašku. Tak se stane Čína skutečnou světovou velmocí, protože její obyvatelé už nebudou žít jen v Asii, ale i ve své nové domovině na území Severní Ameriky. A potom i Američané zjistí, že úsměv nemusí být vždy jen přátelským gestem, nýbrž může být i jeho opakem. Ale bude pozdě.