1. Co je nevyhnutné, aby se zvýšila koupěschopnost obyvatelstva?
Odpověď: k tomu je potřeba, aby lidé získali důvěru sami v sebe, to je schopnost pravidelně splácet úhrady z finančních půjček. Na to zase potřebují mít jistotu, že budou mít na dostatečně dlouhou dobu pravidelný příjem finančních prostředků v dostatečné výši. Ten mohou mít zabezpečený buď mzdou za odvedenou práci nebo jim ho musí zabezpečit finančně zabezpečená instituce, kterou je v současné době stát (někdy v budoucna snad EU).
2. Co když tato podmínka není splněna a není ani perspektiva, že to ještě někdy bude?
Musí se počítat s tím, že se lidé začnou sdružovat, aby se bránili proti této nespravedlnosti, protože jim nic jiného nezbude. A když nebudou schopni najít pochopení u vládních orgánů, začnou sociální nepokoje. Proč? No jednoduše proto, že ti jiní, kteří často nebudou o nic lepší ani schopnější, ale budou mít jen více štěstí, se budou mít daleko lépe a nebudou se chtít s nimi podělit o nově vytvořené hodnoty. Budou se cítit ukráceni i z toho důvodu, že budou vidět plné obchody zboží, které tam leží bez toho, aby o něj někdo projevil zájem, zatímco oni by ho doma potřebovali, ale nemají na to si ho koupit.
3. Dala se taková ekonomická situace předpokládat?
Samozřejmě, vyplývá to jednat z existence vlastnickým vztahů ke kapitálu a tedy z použití finančních prostředků ze zisku, a také jsme to mohli vypozorovat z historie. Z historie? Ano. Vždyť jedna z prvních krizí, vzniklá stejně jako tato, z nadprodukce, vyústila do první světové války. Za patnáct let potom to byla velká hospodářská krize v USA v letech 1929-1933. Další krizí rozpínavosti kapitálu byla druhé světová válka. Potom bylo několik desítek let klidnějšího období, protože se budovalo to, co se za druhé světové války zničilo a také se hodně investovalo do zbrojního průmyslu v důsledku studené války. V sedmdesátých letech vytáhla svět z krize Čína, Indie, jihovýchodní Asie a Jižní Amerika, které se začaly industrializovat a proto bylo třeba velkých investic, což vedlo zároveň i ke zvýšení koupěschopnosti obyvatelstva. V devadesátých letech světovou ekonomiku zachránil rozpad světové socialistické soustavy a její hlad po investicích a spotřebním zboží. Kdo tedy může v dnešní době zachránit celosvětovou ekonomiku? Už toho moc není. Zůstávají už jen nějaké státy v Asii, značná část Afriky a je to a potom už zbývají jen „Marťani“.
4. A jakým způsobem se na krizi podílejí vlastnické vztahy ke kapitálu a použití finančních prostředků ze zisku?
Současná situace je vlastně opakem situace, kterou jsme poznali za socialismu. Za socialismu bylo třeba udržovat ceny dlouhodobě na stejné úrovni a protože mzdy pomalu, ale přece rostly, vykazovaly podniky malé zisky. To jim neumožňovalo investovat do dalšího rozvoje. Po roce 1989, ekonomika založená na volném podnikání, rostla rychleji a to i z důvodu vysokých zisků podnikatelských subjektů. To způsobilo, zároveň s rozvojem nových technologií, že v současné době kapacita celosvětových výrobních zařízení je vyšší než schopnost sedmi miliard obyvatel světa spotřebovat celou tuto produkci zboží. Druhým, snad ještě významnějším faktorem je, že není dostatek peněžních prostředků na nákup tohoto zboží. A kam se poděly peníze obyvatelstva, ztratily se nebo co se s nimi stalo? Nic takového. Část peněz se stále nachází u obyvatelstva buď v peněženkách nebo na účtech a ty časem poslouží k nákupu určitého zboží, ale daleko větší část zboží zůstane neprodejná na skladech a v obchodech. Protihodnota k tomuto zboží patří podnikatelským subjektům, bankám a pojišťovnám ve formě zisku a ty mají jiné úmysly než kupovat si spotřební zboží, jejich finanční prostředky mají sloužit k dalším investicím.
Mám tomu tedy rozumět tak, že … ? Ano. Aby se tedy veškeré zásoby vyprodaly, bylo by potřeba, aby se tyto peněžní prostředky dostaly mezi malospotřebitele, což v reálné ekonomice není možné.
5. To tedy má znamenat, že ten, kdo je v dnešní době nezaměstnaný, už jen s obtížemi najde práci?
To se nedá tak říci. Situace se po určité (ne krátké době) zlepší a to tím, že podnikatelé budou muset vyrábět a nabízet své výrobky s nižšími zisky, aby je vůbec prodali. To povede k omezení investic do výroby, což je současný stav. Až se značná část nadprodukce spotřebního zboží vyprodá a podniky budou pociťovat nedostatek kapitálu, začnou znovu investovat, což se projeví jako všeobecné oživení ekonomiky. To ale po určité době způsobí další nadprodukci a tím i neprodejné zásoby a tedy i další hospodářskou krizi.
Na závěr jeden příklad:
V ekonomice platí, že:
Veškeré ceny jsou součtem jen čtyř položek a to mezd, odvodů z mezd, zisku a nepřímých daní.
Důkaz: za předpokladu, že by stát nepotřeboval žádné příjmy z daní a všechno na světě vykonávali roboti, potom by ceny zboží byly tvořeny jen součtem zisků podnikatelů.
Matematická analýza:
Pro zjednodušení budeme předpokládat, že státu se neodvádí žádné daně ani odvody z mezd. Potom strukturu veškerých nákladů v celé ekonomice (I. – výroba výrobních prostředků, II. – výroba spotřebních předmětů) můžeme popsat následovně:
1. Celková produkce výroby I. a II. vyjádřená v nákladových položkách a celkem.
(průmysl, zemědělství a výroba stavebních hmot)
Náklady výroby / Nákl. služeb pro výrobu / Náklady obchodu a zásob. / Celkem
Mzdy (Mi) 10 8 12 30
Zisk (Zi) 3 4 5 12
Produkce (Pi)13 12 17 42
Tato tabulka představuje celkový souhrn cen na trhu (M1+M21+…+Z3=P1+P2+P3= 42) vytvořených za určité časové období (objem vyrobeného zboží v peněžních jednotkách)
2. Nabídka služeb pro malospotřebitele
Úhrady, které malospotřebitelé přednostně a nevyhnutně musí zaplatit (nájemné, energie, telefonní hovory, léky, za dopravu do zaměstnání, pojištění, za děti na školách apod.) / Úhrada za služby nepovinné (vizáž, sport, kultura, oddych apod.) / Celkem
Mzdy (Mi) 14 7 21
Zisk (Zi) 7 2 9
Produkce (Pi) 21 9 30
Dohromady to představuje nabídku veškerých služeb poskytovaných malospotřebitelům v peněžních jednotkách (P4+P5= 30)
V dalším textu se vyskytne důležitý pojem – rovnovážný stav. Pro takový stav platí, že:
Hodnota nově vytvořeného zboží a poskytnutých služeb za určité časové období se rovná celkovému objemu vyplacených mezd za stejné období.
Pro zjednodušení příkladu zahrneme oba druhy služeb do jedné položky (P4, Z4). Potom pro konkrétní ekonomiku (bez vlivu zahraničního obchodu nebo pro ekonomiku celosvětovou) a její rovnovážný stav by mělo platit:
Mw.(1-a) – Zw.a je vetší nebo rovno Z4 (1) resp.
Mw.(1-a) – Zw.a – Z4 je větší nebo rovno 0 (2)
kde Mw je suma M1+M2+M3
Zw je suma Z1+Z2+Z3
Z4 je zisk firem sektoru služeb
a je podíl produkce spotřebního zboží (II.) z celkové produkce zboží a investic, tedy je z intervalu (0,1)
Pro náš konkrétní příklad vychází, jinak řečeno důkaz:
1. Produkce průmyslové výroby = 13+12+17 = 42, pro a = ½ (to jsem si jen zvolil) bude výroba pro malospotřebitele = 21.
Výše povinných úhrad za služby pro běžné občany (P4) = 30, z toho plyne, že nabídka výrobků a služeb pro malospotřebitele představuje 21 + 30 = 51.
2. Objem vyplacených mezd (M1) až (M4) = 10+8+12+21 = 51
Závěr: Vyrobilo se pro občany a poskytlo služeb pro občany za 51 a to odpovídá přesně tomu, co bylo občanům vyplaceno formou mezd – 51. Všechno zboží by se proto mělo vyprodat.
Totéž jsme mohli zjistit rychleji ze vzorce č. (2)
30.1/2 – 12.1/2 – 9 = 15 – 6 – 9 = 0
Závěr: Za této struktury mezd a zisku dosáhlo hospodářství rovnovážného stavu.
To, že došlo k nám známé hospodářské situaci a tedy krizi ekonomiky z nadvýroby je důsledkem toho, že dlouhodobě nebyly plněny podmínky ze vzorce (2).
Příkladů si můžete udělat libovolný počet a přesvědčit se tak, že vztahy pro vzorce a tabulky platí. Jen pro zajímavost a kontrolu uvádím, že pokud by se zisky podnikatelů zvýšily v Z1 až v Z4 o jednu, potom by vám mělo vyjít pro vzorec (2):
-2,5 je menší jak 0
z čehož vyplývá, že objem vyplacených mezd je o 2,5 jednotky nižší než suma povinných výdajů za služby malospotřebitelů a celkového objemu vyrobené produkce pro malospotřebitele. Jinak řečeno, zvýšením zisků podnikatelských subjektů o jednotku, došlo k narušení ekonomické rovnováhy. Důsledkem potom bude, že objem neprodaného zboží je jen za toto období 2,5 určité finanční jednotky (např. 2,5 miliardy korun). Když se to tak opakuje několik období po sobě a sklady už začínají „praskat“, nastane to, co momentálně prožíváme.